Moje první zkušenost s výběrem a nošením barefootů


V poslední době se do popředí dostává tématika obuvi-neobuvi, minimalistické obuvi, tzv. barefootů. Ač jsem fyzioterapeut a měl bych dát zejména na funkčnost obuvi, jsem také člověk a mám rád hezké věci. Proto jsem nikdy nepropadnul fivefingers ani prvním barefootům. Prostě se mi nelíbily. Nyní se však v ČR objevila londýnská značka Vivobarefoot a jejich kolekce mě oslovily i designově. Nakonec se mezi mými teniskami, semiškami, oblekovkami, mokasínami a žabkami objevily právě Vivobarefoot AQUA 2 M Leather Dk Brown. Jsou to boty pro běžné nošení, na první pohled takové kožené tenisky.

AQUA Leather Brown     IMG_2822

Podle názvu „barefoot“ jsem si myslel, že mi bude sedět každá taková bota. Chyba lávky. I tato minimalistická obuv má několik typů a tudíž i střihů, stejně jako je tomu u normální obuvi. Vybírejte proto trpělivě, vyzkoušejte více párů a to tak, aby Vám boty opravdu navodily pocit „bosého chodidla“. To znamená, aby Vás při pohybu nikde netlačily, nelámaly se po stranách v oblasti nártu a pata Vám po zavázání v botě dobře seděla. Pokud jste zvolili správně, nebudete ani vědět, že na noze něco máte a můžete začít pociťovat každý kamínek na cestě. Já mám široký nárt, a proto zřejmě nikdy nebudu kamarád s oblíbenými STEALTH, EVO PURE anebo PRIMUS ROAD. Nakonec mi byly doporučeny, určitě správně, již zmíněné AQUA.

Zpomalená chůze, bolavé paty a nestihnuté MHD. Takhle by se dal shrnout můj první měsíc, kdy jsem chodil v barefootech. Jen co jsem vyšel z prodejny, hodně se mi snížila frekvence a délka kroku. Všechno bylo najednou takové výrazné. Kdejaká nerovnost, kamínek a ty chodníky jsou tak tvrdé! Jestli se rozběhnu k přijíždějící tramvaji jsem dlouho nerozmýšlel. Při 12 minutovém čekání na zastávce jsem se stále vrtěl, přešlapoval, nakláněl se na špičky. Ještě že v tramvaji bylo volné sedadlo.

Musím uznat, že v průběhu druhého týdne jsem zaznamenal největší změny. Výrazně se mi změnil stereotyp chůze – snížila se celková rychlost chůze, byl jsem nucen kontrolovat dopad chodidla, a tudíž jsem přestal dupat patami. Stoj na místě lze nyní v mém případě opravdu nazvat aktivním (to je když se tzv. nevyvěsíte do vazů a máte mírně pokrčená kolena, váhu rozloženou na celá chodidla a držíte aktivně celkovou posturu), protože sebemenší nerovnoměrné zatížení plosek se projevilo narůstající bolestí pat. A jelikož aktivní stoj by měl být cílem nás všech, usoudil jsem, že se vše vyvíjí správným směrem. Boty jsem za celou dobu nevystřídal za jiné. V mém případě další mýlka. Třetí týden se objevilo výrazné ztuhnutí svalů plosek nohou a první náznaky křečí v těchto krátkých svalech chodidel. Musel jsem se tedy o svá chodidla začít hezky starat – ošetřovat měkké tkáně, mobilizovat klouby, trénovat senzomotoriku, na noc mazat krémy, …

Kuba

Všem, kdo po barefootech sáhnou, proto doporučuji absolvovat alespoň hodinu s fyzioterapeutem, který Vám vysvětlí základní princip fungování chodidla v klidu a v zátěži a následnou péči o něj. Já jsem se poučil, že samotné nošení barefootů není všelék. V mém případě jsem se měl o své nohy začít starat hned od začátku (jistě všichni znáte pořekadlo o kovářově kobyle) a zároveň obuv střídat s klasickými botami. Stejně jako při cvičení zvolit princip postupného zatěžování. Mou výhodou je samozřejmě to, že vím, jak má vypadat čtyřbodová opora, fáze dopadu a odrazu chodidla, jak vhodně chodidlo rozvolnit a následně zaktivovat. Proces regenerace mi tak trval přibližně 5 dnů.

Kuba